Co je to vlastně SILK WAY, respektive Hedvábná stezka?

Co je to vlastně SILK WAY respektive Hedvábná stezka?

Šlo o síť obchodních stezek spojující po 2500 let Blízký východ, Čínu a Indii. Provoz zajišťovaly karavany putující tisíce kilometrů pouštěmi, horami i hustě obydlenými nížinami. Proč ale bylo hedvábí tak vysoce ceněno, je dnes těžko pochopitelné.

Hedvábí se vyrábělo v Číně možná již od roku 6000 př. n. l., jistě 3000 let př. n. l. Z této doby pochází nejstarší nález kousků hedvábných látek v bambusovém koši v provincii Če-ťiang (Zhejiang) na východním pobřeží Číny. Velice rychle se pro svou hebkost, lehkost a lesk stalo žádaným luxusním zbožím a začalo se vyvážet z Číny. Nejstarším nalezeným dokladem takového obchodu je egyptská mumie z roku 1070 př. n. l. Aby si Číňané zachovali monopol, snažili se přísně tajit způsob, kterým se hedvábí vyrábí. Přesto se znalost jeho výroby postupně šířila – okolo 2. stol. př. n. l. do Koreje s čínskými přistěhovalci, do Indie kolem 3. stol. n. l. Podle pověsti vyzradila tajemství jedna z čínských princezen, kterou si vzal za manželku král Chotanu v dnešní autonomní oblasti Ujgursko. V obavě, že si už nebude moci dopřát šaty z drahocenné látky, propašovala s sebou do nového domova ve svém účesu semínka morušovníku a housenky bource morušového. Pravdou je, že v Chotanu je dokladována výroba hedvábí již v 1. stol. př. n. l.

Do Evropy údajně přinesli první vajíčka bource morušového mniši ve službách císaře Justiniána, kteří je ukryli v poutních holích. Byzantinci rovněž tajemství střežili, proto po mnoho století bylo tkaní a obchod s hedvábím výhradním právem císaře a výroba se soustředila přímo do komplexu panovníkova paláce v Konstantinopoli.
Hedvábí bylo předmětem směny a často i platidlem (např. pět otroků bylo vyměňováno za koně nebo za jedno vřeteno hedvábné příze). První hedvábné punčochy patřily mezi královské dary. Dámou, která je vyzkoušela poprvé, byla anglická královna Alžběta, prvním mužem francouzský král Jindřich II.

Za hedvábí z Číny se vynakládaly ohromné částky, což například způsobovalo nebezpečný odliv zlata a stříbra ze starověkého Říma. I takové osobnosti jako Cicero považovaly za nutné veřejně vystupovat proti marnotratnosti a vyšňořování se hedvábnými látkami. Také podle některých výkladů islámského práva nesmí muslimští muži nosit šaty z hedvábí. Jednak proto, aby nevypadali zženštile, a také aby zbytečně neplýtvali penězi.

Hedvábí dalo sice Hedvábné stezce jméno, ale její význam v historii tkví hlavně v rozšiřování vědomostí, vědeckých vynálezů a objevů. Před objevením námořních cest do Indie a kolem světa byla Hedvábná stezka dokonce tím nejdůležitějším „informačním kanálem“. V první tabulce je přehled jen některých vynálezů, které se rozšířily světem Hedvábnou stezkou, v souvislosti s vybranými historickými daty.

Spolu se zbožím a vynálezy se podél obchodních cest šířily také nové náboženské a myšlenkové koncepty. Tudy se buddhismus dostal do Číny nebo islám do střední Asie. Právě takto Hedvábná stezka nejvíce ovlivnila životy stovek milionů lidí a desítek generací. Hedvábnou stezku jen málokdo prošel celou. Zboží procházelo rukama mnohých překupníků, kteří samozřejmě využívali i jiné obchodní cesty. Na hlavní trase se však mohli setkávat v takzvaných karavanserajích, místech vyhrazených pro odpočinek, kde probírali své záležitosti. Po stejných cestách, kterými putovalo hedvábí, přišel do Evropy i papír nebo střelný prach. Sloužily Čingischánovým válečným tažením, stejně jako k šíření nových náboženství. Buddhismus, který vznikl ve druhém století v Indii, se po obchodních cestách rozšířil do Tibetu a Číny. Šířil se po nich také islám a křesťanství. Opačným směrem se šířily myšlenky čínského taoismu. Hedvábná stezka byla tedy i významnou spojnicí kultur a myšlenek.

A čím je Hedvábná stezka dnes? Lidé po ní putují už 25 století. Přesto i dnes taková pouť vyžaduje odvahu a vytrvalost. Na Hedvábné stezce každý prožije svá vlastní dobrodružství a objeví pro sebe nová místa nebo třeba sám sebe. Hedvábná stezka proto zůstává symbolem toho, že doba objevů a dobrodružství zdaleka neskončila. Neboť kdo chce, ten je i dnes najde na mnoha místech světa.

Od rozdělení Sovětského svazu přitahují však středoasijské země západní investory. Zajímají se především o ropná ložiska v okolí Kaspického moře. Významnou úlohu získává i turismus. Vlády těchto zemí proto mají zájem na zpřístupnění starých obchodních cest. Navzdory existenci projektu UNESCO, který počítá s obnovou Hedvábné stezky jako prostředku dialogu mezi národy, zůstává pokojná budoucnost této oblasti otázkou.