Letní vzpomínka Radka Smolky na lednový novodobý Dakar 2009.

Rodák z Hustopečí ... (2. díl)

Dakar 2009 den po dni
Rally Tunisia byla dobrou přípravou na další ročník Dakaru, který pořadatelé z bezpečnostních důvodů přesunuli do Jižní Ameriky a trať situovali do oblastí Argentiny a Chille. Dakar se tak po třiceti letech své existence přestěhoval z Afriky do Ameriky a z původního dobrodružství mu kromě jména zůstala obrovská náročnost a nálepka nejtěžší zkoušky lidí a techniky. Soutěž se konala ve dnech 2. – 18. ledna, měla celkem 14 etap a jeden den volna. Na jejím startu se sešlo 81 kamionů, přes dvě stě osobních aut a skoro 150 motocyklistů…

Naše Tatra “Livescore” dostala startovní číslo 512, druhá týmová Tatra s André de Azevedem obdržela číslo 504 (André má svého brazilského navigátora Maykela, jako mechanik je v této posádce Čech Jaromír Martinec). “Záda” oběma našim Tatrám kryla doprovodná tatrovka s Petrem Vodákem za volantem, která vezla náklad náhradních dílů, pneumatik, olejů a našich osobních věcí.

Rally Dakar 2009 pro nás začala 2. ledna slavnostním startem s představením všech startujících v centru Buenos Aires u obelisku, kde od 17.00 postupně defilovali motocyklisté, po nich osobní automobily a nakonec i všechny závodní nákladní vozy. Pro všechny to byl obrovský zážitek, neboť necelých 15 km průjezdu městem bylo doslova v obležení desítek tisíců nadšených diváků a předznamenalo tak jeden z fenoménů letošního Dakaru. Obrovská divácká kulisa a nadšení místních lidí doprovázelo celý průběh závodu dlouhého téměř 9000 km.

V sobotu 3. ledna se začalo závodit „naostro“. V etapě do Santa Rosa (733 km) jsme absolvovali 371 km dlouhou rychlostní zkoušku. Trať, vedená po prašných rychlých cestách s ostrými zatáčkami mezi pastvinami a poli, neumožňovala prakticky vůbec předjíždění (skoro 150 km jsme jeli v prachu před námi jedoucího soupeře na kamionu MAN) a kladla velké nároky zejména na brzdy. Přestože takový typ tratí Tatrám moc nevyhovuje, v cíli jsme byli klasifikováni jako šestí, pouze s nepatrnou ztrátou na první. Úvod tedy vyšel nad očekávání výborně.

4. leden, druhá etapa, 837 km do Puerto Madryn, z toho 237 km rychlostního testu. Proti předchozí etapě prakticky žádná změna, opět rychlé a prašné tratě. Výjimku tvořil asi 30-ti km úsek kolem CP 2 (Check Point – kontrolní bod), kde byla úzká úvozová cesta, pokrytá jemným pískem, zvaným feš-feš. V něm uvízlo mnoho posádek osobních automobilů, které prakticky zablokovaly trať. To se nám vymstilo, protože při objíždění jednoho ze zapadnutých aut jsme najeli na skrytou díru a naše Tatra se převrátila na levý bok. Naštěstí v tu chvíli byl na místě i André Azevedo, který převrácený kamion vrátil zpět na kola. Škody na naší tatrovce byly jen kosmetické, a tak jsme pokračovali dále. Nicméně pískovým úsekem, plným aut se jsme se probíjeli velmi dlouho. Kamiony, které startovaly později, tento kritický úsek dle pokynů pořadatelů objížděly. V cíli z toho bylo až 27. místo (v celkové klasifikaci jsme spadli na 16. pozici). Druhá etapa tedy dopadla přesně dle přísloví “první vyhrání z kapsy vyhání”…

Ani 5. leden a třetí etapa do Jacobacci o délce 695 km (616 km rychlostí zkouška) nepřinesla změnu charakteru tratě. Opět úzké pisty v pampách, prach a rychlost, kdy se kamiony i několik kilometrů řítily maximální dovolenou rychlostí 150 km/h. Protože jsme startovali až ze třetí desítky, přejížděli jsme jednoho soupeře za druhým. A to i přesto, že kvůli přerušenému napájení tripmasterů (počítadlo ujeté vzdálenosti) a interkomu (slouží k dorozumívání posádky během závodu), musel Vojta Morávek navigovat pouze s pomocí GPS a všichni v kabině na sebe museli důrazně „křičet“. Přibližně v polovině etapy pak kámen od předjížděného automobilu rozbil levé čelní sklo, které se pak asi 30 km před cílem definitivně vysypalo a do cíle tak bylo v kabině velmi „větrno“. Přesto jsme etapu dokončili na 12. místě a celkově jsme se posunuli na místo jedenácté.

(pokračování příště)

Radomír Smolka, LRT

http://www.lrt.cz