Vojtěch Štajf z pozice navigátora: SILK WAY je navigačně daleko náročnější než Dakar!

Vojtěch Štajf: SILK WAY je navigačně daleko náročnější než Dakar

Navigátor Vojtěch Štajf nejede s Alešem Lopraisem závod kamionů poprvé. Už před dvěma roky ho doprovázel na Dakaru. Na ruské SILK WAY jde však o premiéru. Navigátoři a jejich schopnosti jsou většinou veřejnosti i médii opomíjeny, stojí „tam někde“ v pozadí, jakoby beze jména. Sladkou smetánku slíznou především řidiči, což je, bohužel, smutné.

Vojtěch Štajf, vedle řidiče Aleše Lopraise v tatrovce, ve čtvrté etapě Hedvábné stezky, dojížděl evidentně na krev. „Posledních sto kilometrů jsem neměl co pít, padesát kilometrů před cílem mi vyschlo naprosto v krku. Ani nevím, jak jsem to až do konce vydržel. Nebyl jsem schopný vůbec mluvit.

Kdyby byl závod delší, možná by to bylo se mnou na pováženou. Ke konci jsem zuby nehty odpočítával každý zvládnutý kilometr,“ svěřil se nám Vojtěch Štajf, který v rallye žádným nováčkem rozhodně není.

Stejně, jako Aleš Loprais má k celé soutěži nezanedbatelné výhrady. „Na čem by se mělo zapracovat určitě, jsou itineráře. Máme s nimi problémy nejen my, ale viděli jsme, že i kamazy, které nějaká místa dopředu neznají, tápou. Zažili jsme to na vlastní kůži ještě citelněji právě při čtvrté etapě. Realita s jinými podklady není pokaždé shodná. Tipnul bych si, že problém je přibližně u každého třicátého případu. Na SILK WAY nepotkáte v krizových úsecích vůbec žádné lidi, takže vám ani nikdo nemůže pomoci správně nasměrovat, nemáte možnost se orientovat podle jakéhokoliv záchytného bodu. Občas prostě nevíte, kam máte jet. A navíc se v dodaných podkladech špatně hledá, což se nám vymstilo ve třetí etapě v místě, které nebylo v itineráři dobře zakresleno.

Auto před námi zabloudilo a my jsme jeli nějakou dobu za ním. Musíte se tady spoléhat na azimutové úhly a umět dobře i azbuku, ve které jsou údaje zaznamenány. Když si vezmete, že na trase zahnete někde o tři sta metrů dále, potom se vám další záchytné body, a tím i délka trasy, postupně načítají. S Alešem jsem absolvoval Dakar před dvěma roky. Zdejší soutěž je však navigačně dvojnásobně složitá. Zatímco obrázková frekvence je na Dakaru přibližně každých pět kilometrů, tady je to po osmi stech metrech. Navigátor se zde opravdu nezastaví,“ prozrazuje Vojtěch Štajf. Posádky na SILK WAY musejí navíc, oproti jiným soutěžím, zvládnout projetí celé těžké trasy prakticky na doraz. Zatímco při jiných podobných rallye je na posádky připraveno mnoho kilometrů zpomalovacích úseků, na Hedvábné stezce se těmito pokyny znatelně šetří.

Při čtvrté etapě to bylo dokonce pouze na jednom místě a ještě jen pár kilometrů. Znamená to projet stovky kilometrů prakticky jen s „cihlou“ na plynu. Na druhou stranu se právě při tomto způsobu závodění ukázalo, že síla ruských kamazů neznamená všechno. O to více je nutné, před výsledkem posádky tatry se startovním číslem 301, smeknout.

„Měli jsme ke konci čtvrté etapy problémy s nedostatkem pití všichni. Naštěstí ostatní šlapalo, jak mělo. Nevím, jak bychom zvládali třeba výměnu kola. Vzpruhou nám bylo a hnalo stále dopředu, že jsme na trase předjeli všechny kamiony až na jednoho, ten nás však před sebe pustit nechtěl za žádnou cenu. Kupředu nás tak popoháněla vidina velmi dobrého výsledku,“ dává k dobru na závěr Vojtěch Štajf.

Petr Podroužek, foto: autor