Kuba Smrž sedmý ( a šestý) při 24 hod v Le Mans !!

24 hodin Le Mans – po závodě

Kuba Smrž zapsal své jméno pořádně tučným písmem nejen do historie prestižního závodu 24 hodin v Le Mans, ale také do análů českého motocyklového sportu.

Jedete-li závodit do Le Mans, lze za úspěch považovat už jen skutečnost, že náročný závod dokončíte. O tom sní totiž úplně každý. Zcela bez jakýchkoliv představ se k prestižnímu závodu vydal na poslední chvíli i český jezdec Kuba Smrž a dá se říci, že využil na maximum nabídnutou šanci, která se  díky zranění jednoho z členů týmu Acropolis Moto Expert naskytla.

Společně se svými dvěma kolegy byl pak dnes v 15 hodin odmávnut před 90 tisícovým davem fanoušků na celkově sedmé příčce, přičemž ve třídě Superbiků byla celá posádka klasifikována jako šestá. To je skvělý výsledek, který žádný Čech v novodobé historii závodu nedokázal.

Jakub Smrž: „Jsem unavený, šťastný a plný pocitů, které se ve mně mísí a jejichž váhu si zcela jistě uvědomím až s odstupem času. Nevím o čem mám mluvit dříve, ale ze všeho nejradši bych se teď pořádně vyspal a ruce strčil do nějaké lázně. Byl to opravdu náročný víkend. Start do závodu se mi podařil, pak však místo normální jízdy přišel na řadu safety car. Závod byl zneutralizován kvůli odklízení trosek motocyklu a čistění trati v šikaně po startu. V době mé předávky jsme byli na osmé příčce.

Týmový kolegové Cogan a Nebel pak posunuli naši Yamahu za další dvě hodiny o další dvě příčky. Okolo půlnoci však Francouz Cogan havaroval, když jel skoro stejně rychle jako ve dne a my se rázem propadli až na pozici dvacátou. Mechanici opravili co bylo potřebné a během mých dalších dvou střídání jsem dokázal sjet podstatnou část z náskoku posádek před námi. Nad ránem už jsme pak byli zpět v elitní desítce a sedmá příčka bylo asi maximum. Tým před námi už měl skoro 4 kolový náskok.

S mým výkonem byl spokojený manažér týmu, protože jsem dokázal zajet nejen nejrychlejší kolo z celého týmu, ale i pomoci dobýt ztracené pozice. Tým se nás při pohledu na dosahované časy snažil zklidnit, protože jsme byli nejlepší privátní tým a tak v boxu zavládla ještě dávno před koncem závodu spokojenost. Snažil jsem se jet i trochu pro diváky, i přestože jsem toho měl už plné zuby, dlaně rozedrané do krve a brnělo mne celé tělo. Měl jsem jediný krizový okamžik, kdy jsem vjel na olejovou skvrnu. Nevím co více bych k tomu měl nyní říct.

Uvidím zítra ráno a nebo až se v úterý vzbudím, to mně bude bolet dozajista celý člověk ještě více než teď . Raději na to nemyslím. Navíc se mi dostalo i výsostné pocty závod dokončit, čehož si opravdu cením. Jestli to měl být dárek za odvedený výkon, to nevím, ale vím že to bylo něco neuvěřitelného, co navždy zůstane  v mé paměti. Chtěl bych poděkovat všem co mi drželi palce, smskami mne podporovali, i všem, kteří jakkoliv pomohli realizovat tenhle ten drsný sen.“

MPAFoto.com 

Fotogalerie

Valencie 2007 a braři Smržové

foto MaPa, archiv týmu