Vstup do soutěže však posádce hustopečského týmu nevyšel podle představ. Hned v první rychlostní zkoušce doplatili na defekt pravého předního kola, což znamenalo citelnou ztrátu. „Asi za polovinou zkoušky jsme v jedné zatáčce trefili kámen a prorazili kolo. Do cíle bylo daleko, proto jsme ho měnili na vložce, což nás stálo tři minuty,“ popsal smolný okamžik Martin Rada.

Dvojice v červená alfě zdárně zvládla první den další tři úseky včetně kluzkého Burzetu a do dalších etap měla jasnou motivaci. Dotáhnout se na doposud vedoucí renault třídy 8 Francouze Cambona. A ve druhé etapě, která obsahovala šest měřených testů, jí to šlo parádně. Posádka Agrotec racing teamu absolvovala zkoušky kompletně na měkkém slicku, který mechanici dořezali do krajů pro lepší odvod vody a bláta. Pouze jednou skončila za svým rivalem, v ostatních případech výrazně ukrajovala desítky sekund z jeho náskoku. Na tratích, které svými podmínkami nepřipomínaly Monte ani náhodou, se Radovi s Jugasem podařilo ztrátu nejen definitivně smazat, ale během závěrečné večerní vložky ještě pořádně navýšit.

 

A příroda „volání“ hustopečského jezdce vyslyšela. Ba co víc, s deštěm seslala místy i mokrý sníh, kroupy a hustou mlhu. Zkušená česká dvojice se ale s panujícími podmínkami vyrovnala parádně, v RZ12 dokonce zajela excelentní 29. čas. Za sebou nechala třeba rychlé produkční mitsubishi pozdějšího vítěze PCWRC Kosciuzska či domácího Fraue.

„Měli jsme informace o nevlídných podmínkách na tratích dopolední sekce, proto jsme na alfu obuli mokré pneumatiky s hlubokým vzorkem. Řada konkurentů jela intermédia, ale brzy se ukázalo, že se naše volba vyplatila. Už na testu se startem v St. Jean en Royans jsme zajeli solidní čas.

V následujícím dvanáctém testu byly podmínky ještě horší. Věděli jsme o zbytcích ledu ve druhé polovině vložky, takže jsme před startem nazuli dvě pneumatiky s hrotem s rezervy na přední nápravu. Opět jsme tím neprohloupili, neboť v průběhu testu se vystřídala břečka, sníh, mlha a závěr byl totálně na ledu. Určitě to byla nejnáročnější rychlostní zkouška letošní soutěže,“ zhodnotil Martin Rada.

V těchto chvílích už byla česká dvojice s výrazným náskokem v čele třídy 8, ale přece jen do Monaka a konkrétně na cílovou rampu před knížecím palácem bylo stále hodně daleko. Čekala je nejen přejezdová vložka, ale hlavně dva průjezdy kultovními testy přes Col de Turini a do Luceramu. Na jejich bezchybné jízdě se ale nic neměnilo, navíc jejich největší soupeř Cambon nakonec na Col de Turini odstoupil. Druhou příčku za českou dvojicí tak obsadila půvabná Britka Louise Cooková s fordem.

„Závěr závodu jsme už absolvovali s mírným handicapem. Popravdě jsme nepočítali s tím, že bychom na Monte použili tvrdý slick, a tak jsme s sebou nevzali. Bohužel měkká guma se přehřívala a už na Col de Turini byl vždy problém s její funkčností. Za tohoto stavu pneumatiky hodně klouzaly, čemuž jsme museli vždy přizpůsobit závěr vložky i druhý test sekce. Navíc opět musím konstatovat, že podobné podmínky jsem na Col de Turini ještě nezažil. Po sněhu nebylo ani v nadmořské výšce nad 1600 m.n.m. ani památky,“ řekl Martin Rada.

 

Pomyslným vyvrcholením pětidenní soutěže byla závěrečná zkouška harmonogramu Power Stage, ve které špička bojovala o bonusové body za první tři místa. V jejím cíli se výsledek hustopečského týmu uzavřel na 42. pozici.

„Z našeho výsledku mám obrovskou radost. Nedovedu popsat své pocity, je to neopakovatelné. Vyhrát na Monte třídu, to už se nikdy v životě nemusí povést. Tohoto prvenství si určitě cením více než vítězství ve třídě ve velkém mistráku. Monte má stále obrovský zvuk,“ zhodnotil Martin Rada. „Na druhou stranu bylo letošní Monte přece jen lehčí než předchozí starty,“ dodal.

Slzy v očích neskrýval v závěru soutěže ani spolujezdec Jaroslav Jugas. „Letošní Monte bylo hodně náročné. Na přípravu, na logistiku, co do počtu ostrých kilometrů i zablokovaných přejezdů. Velmi často jsme do časových kontrol dojížděli opravdu na poslední chvíli. Byl to více než týdenní maratón. Ale výsledkem je vše zapomenuto. Navíc atmosféra na Col de Turini byla úchvatná, bylo vidět i spousty českých vlajek. Navíc slavností vyhlášení před knížecím palácem je vždy pomyslnou třešničkou na dortu,“ uvedl zlínský navigátor.

„Obrovský dík patří Štěpánu Vojtěchovi se Zdeňkem Jurkou, kteří pracovali jako špioni pro Martina Prokopa. Štěpán nám důkladně popsal všechny nástrahy trati, pomohl nám s volbou pneumatik. To bylo z jejich strany super,“ uzavřel Jaroslav Jugas.