Test limuzíny střední třídy Hyundai Sonata s dieselem a automatem

MOTOR Měl přiměřený výkon na běžné ježdění. Nabízí 110 kW a 305 Nm ot. točivého momentu, které jsou k dispozici od 1.800 do 2.500 otáček. V kombinaci s automatem byl vhodnější spíše pro pohodovou jízdu. Ve vyšších otáčkách byl motor hlučnější, tak jsem se pohyboval v pásmu kolem 2.000 otáček. Spotřeba se pohybovala od 6,5 litru při klidné úsporné jízdě až ke zhruba 10 litrům při jízdě ve městě. Jízda po městě znamená spotřebu kolem 8 -10 litrů. Běžně se dá jezdit mimo město kolem 7-ti litrů. Celková spotřeba se během testu ustálila na hodnotě 8,1 l/100km což je o víc jak litr než údaj výrobce (7,0). Dieselový motor v kombinaci s automatem není zrovna kombinace pro sportovce ani pro spořílky, spotřebu kolem 8 litrů bych spíš očekával od benzínových motorů, i když v kombinaci s manuálem.

Udávanou maximálku 200 km/h jsem nezkoušel, ale tachometrových 190 jsem dosáhl bez problémů. Mohutnou přední kapotu bohužel nedrží plynové vzpěry, jak bych u vozu této třídy očekával, ale klasická podpěra- tyčka jako například u Škody Favorit. 

INTERIÉR Přístrojová deska z měkčených plastů má klasický tvar. Palubní deska i dveře byly lemovány lištou z imitace leštěného dřeva. Přístroje měli stříbrné obroučky. Uprostřed byl velký tachometr, dole v něm byl displej palubního počítače a zobrazovali se na něm údaje o zařazeném stupni automatické převodovky. Vlevo byl menší otáčkoměr. Vpravo byl kruhový přístroj, kde byl vlevo ukazatel teploty chladící kapaliny a vpravo palivoměr. U palubního počítače ovládaného tlačítkem vlevo od volantu na palubní desce, s pouze jednou pamětí, mi vadilo umístění ovládacího tlačítka. Blikače neměli funkci 3 bliknutí pro přejíždění z pruhů na dálnici. Originál radio s CD/MP3 s ovládáním na volantu s 6-ti repro a připojením přes USB. Volant s koženým potahem a ovládáním radia a tempomatu byl seřiditelný ve 2 osách. Automatická klimatizace měla samostatný displej a ovládací tlačítka byla pod ní.

Přední sedačky s koženým čalouněním nemají výrazné boční vedení, byly vyhřívané, řidičovo elektricky nastavitelné. Vzadu je velký prostor v oblasti kolen od opěradla k opěradlu 80 cm (sedák 47 + 33 cm prostor pro kolena) při nastavení sedačky na osobu 180 cm vysokou i nad hlavou bylo dost místa. Mezi předními sedačkami je loketní opěrka.

Zavazadlový prostor má dostačující objem 523 litrů, je dlouhý 112 cm, mezi podběhy se zužuje na 103 cm, přístup do kufru je na sedan dobrý - nákladová hrana je ve výšce 74 cm a hrana podlahy je 19 cm vysoká, výška 53 cm. Horní část kufru není čalouněná, sedačky jsou sklopné i když otvor není nijak ohromný (94 x 36 cm) delší předměty můžete převézt. Zadní víko nemělo žádné vnitřní madlo na zavírání. Kufr je možné otevřít pouze po stisknutí tlačítka na dálkovém ovladači nebo tlačítkem ve dveřích řidiče, případně klíčem. Pod dnem zavazadlového prostoru se nachází plnohodnotné hliníkové rezervní kolo se základním nářadím.

DESIGN Celkově na mě vnější design působil elegantně i když ne zrovna nejmoderněji, přední části vévodí velké světlomety a mohutná chromovaná maska, zadní části vévodily elegantní dělené světlomety téměř přes celou šířku vozu a zasahují až do boku vozu. Vůz má klasický tvar sedanu, působí spíš nenápadným a nevýrazným dojmem. Na voze jsou decentní chromové lišty na spodní linii oken a kliky dveří byly také zdobeny chromem. Vůz byl vybaven zadními parkovacími čidly, které byly v barvě vozu stejně jako tenké lišty dveří a dělené v podstatě rohové lišty nárazníků. Stříbrná metalíza je praktická, protože na ní není moc vidět špína.