Roudnický tým Buggyra by prý měl do budoucna trochu přibrzdit

Treninkový knokaut!
Jsem si jist, že dění v nedělním měřeném tréninku v Zolderu je klasickou ukázkou naplnění termínu zdravá drzost. A také toho, že počiny, při kterých nejdříve kroutíme nevěřícně hlavou mohou přinést úchvatný zážitek s patřičným výsledkem!

Až do neděle 14. září 2008 panoval v rámci měřených tréninků zavedený pořádek. Na trati se postupně objevovali jezdci podle aktuálního pořadí v šampionátu, přičemž se všichni snažili ze všech sil zajet v úvodních kolech nejrychlejší časy. S postupem času se totiž okruh vždy zaplnil pomalejšími jezdci, pro které se v truckové hantýrce vžila přezdívka "míchačky". Kromě toho v každém měřeném tréninku hrozí nebezpečí toho, že se na trati objeví unikající olej, případně nafta.

O to více v neděli v Zolderu šokovala skutečnost, že zatímco se celé startovní pole prohánělo po okruhu, zůstávali Bösiger s Vršeckým v boxech. "Rozhodl jsem se, že zkusím jinou taktiku. Spočívala v tom, že si počkám na časy a zejména na to, až "míchačky" odjedou do depa. Potom vyjedu na okruh a rozhodnu v závěru," vysvětloval Vršecký, který se o svůj záměr podělil s Markusem Bösigerem. "Znělo to šíleně a logicky zároveň. Nakonec jsem do toho šel," potvrdil Bösiger. Zbývalo přesvědčit muže s právem veta, technického ředitele týmu Mario Kresse. "Vždycky se snažím v maximální možné míře vyhovět jezdci, byť odpovědnost padá na moji hlavu. Nakonec jsem souhlasil s Markusem. Bylo to svým způsobem bláznivé, ale proveditelné."

A tak zatímco Albacete s Hahnem překonávali traťové rekordy, seděli Vršecký a Bösiger v kabinách svých speciálů. "Moc jsem časy neprožíval," říkal David. "Spíše mi vadila nafta na trati. Blížil se čas najetí na okruh." Po prvním ostrém kole jeli Bösiger s Vršeckým na šestém a sedmém místem. "Všechno bylo podle plánu. Na řadě mělo přijít zrychlení," potvrdil David. Čtyři minuty před koncem se Markus Bösiger dostal na poloprázdném okruhu do čela, David měl na svém kontě třetí nejrychlejší čas. "Říkal jsem si, že je to nic moc a musím zrychlit. Při nájezdu do posledního kola mi hlásili, že mám prázdný okruh. Tak jsem za to vzal." V tiskovém středisku sledoval průběh posledního kola zástupce mediálního ředitele Ladislav Holomčík. "David jel skvěle, v každém sektoru byl rychlejší než Markus. Nakonec vyhrál. Fantazie, jakou jsem snad od dob Martina Koloce nezažil." 

Víra hory přenáší!
A je to tady! Závod v Zolderu přinesl týmu Buggyra International Racing System první titul sezóny, když dvojice Bösiger – Vršecký deklasovala jezdce slavných automobilek a stejně jako loni může slavit týmový titul dva podniky před koncem šampionátu. V této souvislosti se objevily (zatím neoficiální hlasy) o tom, že by měl roudnický tým do budoucna trochu přibrzdit. V opačném případě se totiž může stát, že zůstane v soutěži sám! Nikoho prý nebaví zdrcující převaha jednoho týmu.

V první řadě se naskýtá otázka, kdo se skrývá pod všeobjímajícím pojmem "nikdo." Jsem si totiž jist, že fanoušky Buggyry bavilo, baví a bude bavit i nadále sledovat, kterak jejich vozy vyhrávají. Mimochodem, za poslední takřka čtyři sezóny se jim to povedlo pětatřicetkrát v osmašedesáti pohárových jízdách. Ono doporučení o přibrždění má totiž stejnou logiku, jako rady směrem k majitelům fotbalových gigantů kalibru Realu Madrid, Chelsea či Manchesteru United v tom smyslu, aby jejich mužstva nehrála tak dobře. Vždyť fanoušci dalších desítek týmů by zcela jistě velmi rádi viděli vítězit své oblíbence na úkor těch nejlepších! Obávám se ovšem, že pokud bych podobný návrh přednesl fotbalové komunitě, byl bych považován za blázna. A nepochybně právem.

Navíc pohled do nedávné truckové historie hovoří o tom, že před érou Buggyry vládly třídě Race Truck závodní speciály MAN. A jednalo se o dominanci, o které se může zatím českému týmu nechat pouze zdát. Crozier, Bernau, Allgauer, Oliver a Albacete vyhráli v letech 2000 – 2006 sedm titulů v řadě. Navíc až do roku 2005 okupovali jezdci MAN až na malé výjimky potvrzující pravidlo pravidelně všechna místa na stupně vítězů. Přesto jsem v té době nikdy neslyšel názory v tom smyslu, že je nutno přibrzdit schopnosti inženýrů, mechaniků a jezdců působících v barvách německé automobilky, neboť jejich výhry "nikoho" nebaví! A proč tomu tak bylo? Těžko říct! Možná proto, že skutečný fanoušek závodů nejrychlejších tahačů starého kontinentu dokáže stejně jako fanoušek fotbalový ocenit skutečnou kvalitu! A jejím nositelem se po SISU, Mercedesu a MAN stala zejména v posledních dvou letech zcela nepochybně Buggyra. A pakliže se někomu dosavadní suverenita dvojice Bösiger-Vršecký zajídá, čemuž se nelze zase až tak divit, nabízíme jednoduchý recept. Spočívá ve velmi tvrdé práci a víře ve vlastní schopnosti, která hory přenáší!

Buggyra

Fotogalerie

Matador Czech Truck Prix Most 2008, foto Pavel Douša